Vedralka

Kolem roku 1800 byla nedaleko osady postavena hájovna „Védralka“. Tato myslivna v revíru Žehušického panství, byla vystavěna jako lovecký pavilon. Přízemí bylo zděné a první patro roubené dřevem s dřevěnou pavlačí. Kolem se nacházela parkovitě upravená obora.

Úryvek ze starého článku o myslivně:

Hájovna "Vedralka" dnes polozbořené osamělé stavení uvádí se již u Schallera, jako samota o dvou číslech, u Sommera jako myslivna v bývalém "Franciska-hainu", revíru Žehušického panství. - Je to lovecký pavilon v přízemí zděný, v patře roubený ze dřeva, s dřevěnou pavlačí. Nemá žádných arch. detailů. Je pravděpodobno, že pochází asi z doby kolem r. 1800. Obora kolem byla upravena parkovitě, jak ukazují stromořadí a některé zachované cesty s alejemi vzácných stromů (jedlé kaštany). Celek, ač skoro úplně spustlý, působí neobyčejně malebně.

Bílí jeleni zprvu pobývali v oboře Vedralka, kde už byli chováni červení jeleni. A hle, oba druhy se mezi sebou začaly křížit a červené laně občas rodily i bílé koloušky! Kvůli této v podstatě náhodě povstalo životaschopné stádo, jak je známe v dnešní době.

Pak přišel den, kdy se hraběti Josefu Matyášovi (1794-1868) zachtělo mít onu vzácnost blíž svému zámku v Žehušicích, Josef Matyáš poručil vypustit a vysušit rybník Kravinec (1826), jenž sousedil se zámeckou zahradou. Hráz rybníka zpevňovaly duby. Doposud tvoří ústřední prvek Žehušické obory, neboť od téměř půltisíciletých stromů nelze snad ani nic jiného očekávat.

A pak to přišlo - přehánění stáda z asi pět kilometrů vzdálené obory Vedralka v Železných horách. Už dávno zanikla, ovšem na hřebeni hor mezi obcemi Semtěš a Litošice její název stále nese uskupení chalup s hájenkou. Prý poddaní v roce 1830 vytvořili dvojí řetězec, mezi nímž jeleni proběhli.

Dnes toto místo připomíná již zdivočelá parková výsadba kaštanů a dalších dřevin a malá cedulka označující toto místo. Poslední zbytky tohoto stavení byly zcela zničeny přibližně v letech 1945 – 1950.